Každé úterý mám mezi desátou a jedenáctou hodinou tři schůzky s patnáctiminutovými mezerami. Většina kolegů tyto okamžiky vyplňuje emailem nebo scrollováním telefonu. Já si beru papír a kreslím diagramy toho, co jsem právě slyšel.
Před šesti měsíci jsem v takové patnáctiminutovce nakreslil propojení mezi dvěma projekty, které nikdo nepovažoval za související. Vedoucí vývoje mluvil o problému s onboardingem zákazníků, projektová manažerka si stěžovala na zdlouhavé schvalování smluv. Mezi tím jsem měl čtrnáct minut a prázdný list.
Nakreslil jsem workflow obou procesů vedle sebe. Okamžitě bylo vidět, že čekají na stejná data ze stejného systému, jen v jiném pořadí. Napsal jsem třístránkový návrh na sdílený modul, který ušetřil vývojářům šest týdnů práce.
Od té doby aktivně hledám tyto mezery. Nemusí to být mezi schůzkami. Funguje to stejně dobře ve frontě na oběd nebo při čekání na vlak. Důležité je mít v hlavě čerstvé informace a patnáct minut bez přerušení.
Kolegyně Aneta Svobodová z finančního oddělení používá podobný systém. Ona ale místo kreslení dělá rychlé poznámky strukturovanými otázkami. Co právě slyšela, co to připomíná, kde vidí nesrovnalost. Její metoda je jiná, výsledek podobný.